Svída výběžkatá 'Kelseyi' (Cornus stolonifera 'Kelseyi') je zakrslý kultivar severoamerické svídy, uváděný také pod jménem Cornus sericea 'Kelseyi' nebo 'Kelsey's Dwarf'. Od základního druhu, který dorůstá dvou až tří metrů, se liší podstatně menším vzrůstem a mnohem hustším větvením; jde o jednu z nejnižších svíd vůbec.
Habitus je nízký, polokulovitý až široce rozprostřený, s velkým počtem tenkých vzpřímených prutů vyrůstajících přímo od báze. Rostlina se rozrůstá podzemními výběžky a nadzemními oblouky, které v místě dotyku se zemí zakořeňují; postupně tak vytváří souvislý koberec. Výška se pohybuje mezi šedesáti a devadesáti centimetry, výjimečně kolem jednoho metru, šířka bývá o něco větší než výška.
Listy jsou vstřícné, vejčitě eliptické, tři až šest centimetrů dlouhé, s výraznou obloukovitou žilnatinou typickou pro celý rod. Na jaře a v létě jsou sytě zelené a mírně lesklé, na podzim se barví do oranžové, karmínové až vínově červené. Kvetení připadá na květen až červen, kdy se otevírají ploché vrcholíky drobných krémově bílých čtyřčetných květů; kvetení je proti planému druhu slabší, protože kultivar tvoří převážně krátké postranní větvičky. Po odkvětu se místy vyvíjejí drobné bílé peckovičky.
Hlavní ozdobou je zimní barva dřeva. Po opadu listů se ukáže hustá spleť tenkých výhonů, které se zbarvují do korálově červené až oranžově červené; nejsytější barvu mají jednoleté prýty, starší dřevo šedne. Právě proto se rostlina zmlazuje a barva se udržuje odstraňováním nejstarších částí. Sezonní průběh je tedy vyvážený: jarní rašení, letní zelený koberec, podzimní zbarvení listů a zimní červená plocha bez listů.
Stanoviště snáší slunné i polostinné, na plném slunci je zimní zbarvení výhonů výrazně sytější. Půda má být čerstvě vlhká až vlhká, humózní, propustná; svída výběžkatá pochází z břehů toků a mokřin, a proto snáší i dočasné zamokření, které jiné okrasné keře poškodí. Zvládá těžší jílovité půdy, městské prostředí i zasolení posypovými solemi. Na vysychavých písčitých stanovištích trpí a listy předčasně zasychají. Mrazuvzdornost je plná, včetně nejchladnějších poloh republiky.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý, roční přírůstek zhruba deset až dvacet centimetrů. Konečná velikost šedesát až devadesát centimetrů výšky a osmdesát až sto dvacet centimetrů šířky je dosažena zhruba za pět let. Řez rostlina snáší velmi dobře, včetně sestřihu celého porostu k zemi.
V zahradě se 'Kelseyi' používá především plošně: na nízké pokryvné výsadby, na svahy a náspy, k okrajům parkovišť, do dělicích pásů, k jezírkům a do dešťových zahrad. Uplatní se také v předních partiích smíšených záhonů, kde nezastiňuje sousedy, a v nádobách. Kombinuje se se svídami s bílým a žlutým dřevem, s vrbami, tavolníky a s vysokými travinami, které jeho nízkou plochu doplní vertikálou.
Množení je velmi snadné: dřevité řízky zakořeňují bez ošetření, oblouky se v místě dotyku se zemí samy ukořeňují a odkopky se dají odebírat kdykoli ve vegetačním klidu. Chorobami rostlina prakticky netrpí, ve vlhkých letech se na listech mohou objevit skvrnitosti, které jsou kosmetickou vadou bez vlivu na růst. Vzhledem k výběžkatosti je vhodné počítat s tím, že se porost pozvolna rozšiřuje mimo původní obrys; v obrubovaných záhonech se okraj jednou za sezonu ořezává rýčem, ve volných výsadbách se tato vlastnost naopak využívá k rychlému zapojení plochy.
Druh Cornus stolonifera pochází ze Severní Ameriky, kde roste od Aljašky po Mexiko na březích vodotečí a v mokřadech; indiánské kmeny používaly jeho kůru jako součást kuřáckých směsí kinnikinnick. Botanicky se dnes obvykle uvádí jako synonymum Cornus sericea, protože obě jména popisují tutéž rostlinu. Kultivar 'Kelseyi' byl uveden americkou školkou Kelsey Nursery ve státě New York ve třicátých letech dvacátého století a nese její jméno. Vznikl výběrem zakrslého semenáče a byl prvním skutečně nízkým kultivarem tohoto druhu, který se dostal do širokého pěstování.